Když se rozzlobíme ,budeme zlí (Mizerové:-D)

Září 2007

heeling

30. září 2007 v 22:54 heelys

Získání rovnováhy

  1. Najdi si opěru, které se můžeš přidržet, polož jednu botu před druhou diagonálně, kvůli rovnováze (nikdy neměj obě boty vedle sebe). Špička zadní boty by měla být opřená o patu přední boty.
  2. Zpevni kotníky, kolena a stehna a drž je zpevněné.
  3. Zvedni špičky, udržuj rovnováhu na kolečkách a přitahuj se podél opěry. Pokud ztratíš rovnováhu, polož špičky na zem.

Rozjezd: našlápnout, zvednout, odrazit

  1. Našlápněte dopředu nohou, která bude Vaše "zadní" noha.
  2. Zpevněte nohy a zvedněte špičku přední boty.
  3. Odrazte se zadní nohou a umístěte chodidla jedno za druhým (nikdy ne vedle sebe).

Zastavení: měkká a tvrdá brzda

  1. Zvedněte špičku a drhněte patou boty o zem. (měkká brzda)
  2. Položte špičky na zem. (tvrdá brzda)
  3. Buďte připraveni běžet, když boty z jakéhokoliv důvodu zastaví.

Boty heelys

30. září 2007 v 22:50 heelys

STORM 7050

STORM 7050

BLISS 7084

BLISS 7084

LASER 7086

LASER 7086

LASER 7087

LASER 7087

VENTURE 7092

VENTURE 7092

BLISS 2 7144

BLISS 2 7144

ATOMIC 7145

ATOMIC 7145

ATOMIC 7146

ATOMIC 7146

ATOMIC 7147

ATOMIC 7147

NEO 9055

NEO 9055

NEO 9056

NEO 9056

TORCH 9116

TORCH 9116

TORCH 9117

TORCH 9117

Líbání

30. září 2007 v 22:46 Líbání
  1. Dáli-děvče chlapci facku,může jí ten chlapec líbat tak dlouho dokud chce
  2. Zhasne-li děvče chlapci sirku-chce náležet jen jemu
  3. Líbá-li děvče chlapce se zavřenýma očima-miluje ho
  4. Z polibku poznáš,rádo-li Tě děvče má
  5. Šlápnutí na nohu-vyznání lásky
  6. Vypláznutí jazyka-miluje Tě
  7. Kašle-li děvče při polibku-chce náležet jinému
  8. Má-li děvče ve vlasech květ-může být milována všemi
  9. Pohrávání s vlasy-máš mě ráda?
  10. Klousnutí do ruky-žárlím
  11. Dívá-li se chlapec do očí-náleží jen Tobě
  12. Dívá-li se dívka do očí-touží po Tobě
  13. Líbá-li Tě chlapec dlouho-miluje Tě
  14. Ohne-li Tě chlapec při polibku-chce víc
  15. Směje-li se při polibku-je šťasten
  16. Když se dívka při polibku trápí-zaslouží se jej
  17. Dívá-li se chlapec na Tebe dlouho-líbíš se mu
  18. Od násilného polibku dostaneš větší chuť
  19. Chlapce při polibku nesmíš odtrhnout
  20. Žárlí-li chlapec,dej mu polibek
  21. Polibek na ruku je pro chlapce trápení
  22. Tiskne-li Tě chlapec do náruče-odhaluj se
  23. Lásku neodpírej
  24. S každým se nemiluj
  25. Když se děvče olízne-chce polibek
  26. Polibek není hřích
  27. Polibek ve tmě je nejsladší
  28. Chlapec při polibku obejme dívku levou rukou a pravou ji vezme lehce za ňadra
  29. Polibek se musí opakovat,protože je nutný pro mládež
  30. Děvče má mít při polibku zavřené oči
  31. Hodinky číselníkem dolů-zamilování
  32. Kdo lásku zakazuje je blázen a žárlivec

Tetování

30. září 2007 v 22:43 Tatto
Tetování

Vzory

30. září 2007 v 22:41 Tatto

Oči holek a kluků

30. září 2007 v 22:38 Oči
Očíčka holek a kluků
Modré - milující
Hnědé - upřímné
Zelené - zrádné
Šedé - svůdné
Černé - věrné

Chycení za prsty

30. září 2007 v 22:37 Prsty
Chycení za prsty
Palec - miluje Tě
Ukazováček - dá Ti pusu
Prostředníček - jsi ještě dítě
Prsteníček - kašle na Tebe
Malíček - jsi krásná

Líbání od A po Z

30. září 2007 v 22:35 Líbání
Líbání. Erotická předehra, ideální šance k přenosu různých nemocí, ale i možnost vyjádření dvornosti. Co všechno se při polibku děje v lidském těle? To vše se nyní dozvíš...
Jak líbají ženy
Foto
Naučit se líbat není žádná legrace. Skutečně kvalitní polibek, hra vlhkých rtů a souboj jazyků, znamená v erotice mnoho. Ne každá příslušnice něžného pohlaví ho ale zvládne. Často ženy dělají následující chyby:
- Leklá ryba
Pasivita je pro ni příznačná. Taková žena nedá najevo absolutně žádnou iniciativu, čeká, co se bude dít. Její odevzdání se je sice pro muže příjemné, ovšem pro žhavé noci se líbání, kde je aktivní pouze jeden, příliš nehodí.
- Pacientka u zubaře
"Tak a pěkně otevřít pusinku..." Co je ale moc, to je moc. Tato forma polibku je pro partnera za prvé příliš namáhavá, za druhé celá akce se podobná spíše dýchání z úst do úst. Veškerá romantika polibku je ztracena.
- Vysavač
Typická situace. Polibek jde tak dovnitř, že druhému nezbývá vzduch. V určitých situacích to může být vášnivé, ovšem je potřeba dát pozor a nepřehnat to. Držte se přece jen trochu zpátky.
+ Romantička
FotoTo je polibek hodný vavřínů. Něžné a jemné doteky rtů. Při takovém polibku partner zapomene na to, kde se nachází. Ani ten největší odpůrce líbání nemůže odolat.
Jak líbají muži?
Je dokázáno, že muži a ženy líbají jinak. Porozumět si, co vzrušuje druhého, co mu je naopak nepříjemné, není žádná legrace. Ostatně, nepoznáváte se, pánové?
- Vrtule
"Jen se s tím nepárat," zní obvykle motto těchto mužů. Absolutně si nelámou hlavu s tím, že partnerka touží po něžné hře rtů, a vrazí jí jazyk co nejhlouběji do úst. Pak s ním točí, jako kdyby to byla vrtule od letadla.
- Savec
Tento muž líbá tak, že to bere dech. Bohužel doslovně a v tom negativním slova smyslu. Jakmile se spojí se rty partnerky, vůbec nebere ohled na to, že chudince po nějaké chvíli dochází vzduch a modrá mu v náručí.
- Kousavec
FotoPoplach, upír! Tento muž vášnivě miluje kousat partnerku do rtů. To sice může vyvolat i velké vzrušení, ovšem pokud je překročena správná dávka bolesti, je rozkoš pryč.
- Hlubinář
"Čím hlouběji, tím lépe," zní zásada těchto mužů. Jejich líbací technika se dá přirovnat snad jedině k operaci mandlí. Za svoji strategii sice mohou u některých žen získat obdiv, ale obecně platí zásada »méně je někdy více!«.
+ Zkušený
Chvíli líbá něžně a procítěně, chvíli vášnivě a prudce, přesně tak, jak vyžaduje situace. Takový muž dobře ví, co dělá. Žena, která se setká s tímto králem líbání, má obvykle o spokojenost postaráno.
Líbací Kámásútra aneb zkuste si nejrůznější techniky polibků
Tišící ráno
Špičkou jazyka se dotkněte rtů vašeho partnera tak prchavě, jako by to byl jen dotyk peříčka. Následně mu foukněte na rty, abyste je ochladili. To celé podle chuti opakujte tak dlouho, až se vaše rty spojí. Do hry zapojte i jazyk, ale velmi opatrně, jako kdyby se jednalo o váš úplně první polibek. Měl by také být tak vzrušující.
Magická mamba
Ona nejprve vezme jeden z jeho prstů do úst a hladí ho opatrně svým jazykem. Pak se jejich rty přiblíží a ona plochou jazyka hladí špičku jeho jazyka a pohybuje s ním čím dál rychleji. Po chvíli on začne opakovat to, co dělala ona jemu a oba jazyky se navzájem stimulují. Rty by neměly být spojené, ideální je odstup asi milimetr, což zvyšuje napětí. Pak si jazykem hladí i jiná citlivá místa, například ušní boltec či šíji.
Zakázané ovoce
FotoOna si schová v ústech něco, co on miluje. Může to být nějaký bonbón nebo třeba třešeň, jahoda, malina. Pak se k sobě přiblíží natolik, aby jí mohl sát spodní ret. Chtěl by pokračovat dál, ale ona se opět stáhne zpět. Její odpor v něm probouzí dobyvatele. Začíná pokrývat její krk něžnými polibky a snaží se dostat k jejím rtům. Nakonec mu ona dovolí polibek, při kterém si dobrůtku vymění. Ona mu při tom vyjde vstříc.
Bezdechá Afrodita
Oba svoje rty zpečetí tak, že žádný vzduch nemůže ven ani dovnitř. Pak ona nasaje vzduch z jeho plic a pomalu ho vydechne zpět. Poté se role otočí a zase on dýchá její vzduch. Polibek je tak intimní, protože oba mají pocit naprostého souznění. Obzvláště exotický je takový polibek pod vodou.
Slaďoučké kouzlo
Ona pokryje jeho spodní ret něžnými polibky a začíná ho sát. On dělá totéž s jejím horním rtem. Poté se vymění a sají si takto své rty navzájem. Sáním se tkáň rtů lépe prokrví a je mnohem více citlivá. Dejte trochu cukru na rty, je to pikantní.
Šikovný tygr
Jemné kousání a škrábání patří v Kámásútře k pevnému programu milostných hrátek. Ona vezme jeho ušní boltec mezi zuby a stiskne. Pak ho obejme rty, saje a hladí jazykem. V tu samou chvilku mu jezdí po zádech nehty. On jí dělá totéž. Stoupající vzrušení uvolňuje více endorphinu, látky, která znecitlivuje vůči bolesti a tak se může v hrátkách pokračovat.
Božské patro
Nejprve si naplňte ústa horkým nápojem, například jasmínovým čajem, pak ho líbejte svými žhavými rty. Následně si lízněte zmrzliny a pokračujte v líbání. Prudká změna teplot a chutí aktivují nervová zakončení a postarají se o obrovskou citlivost.
Smyslné hledání pokladu
Někdy je nejcitlivější krk, jindy ušní boltec, naše erotogenní zóny se mění podle nálady dne. Abyste objevili skutečně ta nejcitlivější místa, doporučujeme následující polibek: Nejprve kroužete špičkou jazyka mezi šíjí a lopatkou, čímž aktivujete nervy, následně prozkoumejte zbytek těla rty a jazykem.
Venušiny polibky
Zatímco si vyměňujete s partnerem žhavý polibek, vydá se váš jazyk na průzkum. Hladí partnerův jazyk a pak pokračuje přes patro. Prozkoumává i zbytek úst, někdy pevným tlakem, jindy jemňoučkým hlazením a něhou. Vyvrcholením je poté kroužení jazykem v partnerových ústech. Tato technika je ohromně stimulující, protože se dotýká míst, která jsou jinak zanedbávána.
Dráždivá papája
Při tomto způsobu líbání je velmi důležité, aby se ruce do »akce« zapojily co možná nejpozději. Zato jazyky musí být aktivní, musí kroužit okolo sebe navzájem, dotýkat se, doslova bojovat. Během polibku si pak vyměňujte šumivý nápoj z úst do úst, ideální je cola nebo šampaňské.
Fakta o polibku
- Polibek je dotek rtů na znamení lásky, míru, nebo úcty (polibek ruky). Některé národy totéž místo polibků vyjadřují třením nosů.
- Polibky na ústa jsou vzrušivé proto, že nervová zakončení ze rtů jsou vedena přes centrální nervový systém přímo do pohlavních orgánů.
- Partnera potěšíte, když ho políbíte na místo nacházející se mezi krkem a ušním boltcem.
- Polibky na šíji a ramena, na špičky prsou a na pupík mohou vzbuzovat ty nejšťastnější pocity.
- Během polibku spotřebujete asi 12 kalorií, krevní tlak stoupne až k číslu 150 a do pohybu se uvede 29 obličejových svalů.
- Polibek lze snadno pokazit. Mlaskavými zvuky, zápachem z úst, příliš bolestivým kousnutím nebo příliš hlubokým zasouváním jazyka do úst.
- Skutečně romantický polibek by měl být velmi něžný a pomalý, aby ho partner mohl plně přijmout.
- Při savém polibku dochází k vytažení celého jazyka z partnerových úst.
- Při motýlím polibku se dotknou rty a špičky jazyků jen jemně jako motýlí křídla. Dýchá se lehce pootevřenými rty, čímž se efekt ještě znásobí.
- Při všech druzích polibků je potřeba sledovat reakce partnera a podle nich se řídit. Je to záruka úspěchu.
Líbání od A až po Z

Co znamená?

30. září 2007 v 22:27 Co znamená??
Co znamená když.......
Dlouhé dívání do očí - vroucí láska
Pohlazení po vlasech - něžnost
Fotografie - důvěra
Stisk ruky - má Tě rád
Polibek - vyznání lásky
Pozvání do kina - láska

Když tě políbí v

30. září 2007 v 22:26 Líbání
Kdyz te polibi
Pondělí- překrásné
Úterý- nová láska
Středa- mnoho dopisů
Čtvrtek- nové setkání
Pátek- radost
Sobota- loučení
Neděle- z lásky

Narozeniny dívek

30. září 2007 v 22:24 Narozeniny
Narozeniny holek
Leden-upřímná
Únor-má ráda chlapce
Březen-milá
Duben-pilná
Květen-nedokáže zklamat
Červen-pracovitá a veselá
Červenec-věrná
Srpen-odmítá chlapce
Září-nesmělá
Říjen-má ostrý jazyk
Listopad-kamarádská
Prosinec-začíná brzo

Narozeniny kluků

30. září 2007 v 22:24 Narozeniny
Narozeniny kluku
Leden -hezké tělo
Únor -hezký,ale zlý
Březen -hodný
Duben-Milý
Květen -rozmazlený
Červen -unavující
Červenec -pravdivý
Srpen -chytrý
Září -oblíbený
Říjen -smutný
Listopad -vážný
Prosinec-nestálý

Co říkají vlasy kluků???

30. září 2007 v 22:22 Vlasy
Vlasy kluků
Světlé - krásně líbá
Černé - nevěrný manžel
Světle hnědé - umí milovat
Tmavě hnědé - hodný manžel
Zrzavé - váží si Tě

Co říkají vlasy holek??

30. září 2007 v 22:21 Vlasy
Vlasy Dívek
Světlé - krásně líbá
Černé - něvěrná manželka
Zrzavé - věrná manželka
Tmavě hnědé - má Tě ráda
Světle hnědé - umí milovat
Kaštanové - je Ti nevěrná

Osudný den

30. září 2007 v 22:20 Příběhy
Osudný den…
Byla jedna dívka…
a ta každý den neustále smála se jen…
a nikdy nezdál se jí jakýkoliv zlý sen.
Přátel měla hafec, prostě nespočetně moc,
a tudíž rušná byla každá její noc…
Avšak jeden den osudný se pro ni stal
a její smích nešinul se již po chodbách dál.
Pro ni v ten okamžik zastavil se čas…
a ona vrátit ho chtěla, aby vše bylo jako předtím zas.
Jenže ono to nejde…prostě ne,
a tento okamžik se do jejího srdce zapsal a nevždy tam zůstane.
Už nikdy se nebude, jako dřív pořád smát…
může jen brečet...brečet…a uvnitř sebe strašně moc ŘVÁT…!!!

Mrtvá láska

30. září 2007 v 22:19 Příběhy
.šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých áíčíářáéářčáářočí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!

Láska je nejsilnější

30. září 2007 v 22:18 Příběhy
Jedna smrt a tolik citů
Lidé přicházejí a odcházejí…Za život jich uvidíte ještě mnoho-někteří se stanou vašimi přáteli a někteří se stanou jednou z mnoho tváří velkého a nelítostného světa.Někteří lidé do našeho života vstoupí a zase vyjdou, aniž byste měli takový ten pocit, kdy nedokážete racionálně uvažovat a jen při zmínce o této osobě se vám srdce rozbuší tak, jako byste právě běželi marathón.Tomuhle pocitu se říká láska…Pro někoho je to slastný pocit, ale pro mě? V mém životě lidé ubíhali jako na běžícím pásu a já nebyla schopná je zastavit a říct: "Čau, jak se vede?"Nevím přesně, jak to popsat-možná to ani popsat nejde-, ale cítíte se, jako by měl svět osobní plán pro každého člověka-kdy vstát, kdy zmeškat autobus…prostě takový ten řád, podle něhož se nesmí nikdo bavit nebo udělat chybný krok stranou.Byl to stereotypní řád.

Jenže já byla něco jiného.Milovala jsem adrenalin, dobrodružství, výšky, rychlost…Dělala jsem věci, co ostatní nikdy nezkoušeli:padák, sky surfing, , bungi-jumping, bláznivou jízdu na rampách na svých in-linech…prostě zážitky, na které se nezapomíná."Čusky, jak je?"Jakub byl pro mě jedním z těch "lepších" zážitků.Nechodili jsme spolu, ale byli jsme nejlepší přátelé.Sjel na svých in-linech zábradlí, až kolem létali spršky jisker, seskočil a zastavil se těsně přede mnou."Nazdárek!"zazubila jsem se. "Mám se celkem fajn, ale co ty?Co tu vlastně kláš?Neměl si tu být až ve čtvrtek?Podle mě je teda dneska úterý.""Páni!Si hotovej šerif!"zasmál se. "Říkal jsem si, že se půjdu trochu odreagovat."Jo, tuhle výmluvu jsem dost dobře znala-pohádal se s rodiči."Tak co ti zase vymlouvali.""O rodičích to není,"povzdechl si a zadíval se kamsi do dáli. "Včera jsem se rozešel s Alenou."Polilo mě horko.Strašně jsem si přála, aby se rozešli!Jakub se mi vždycky děsně líbil, ale to jsme ještě nebyli nejlepší přátelé…a teď mi to bylo líto..mohla bych ztratit nejen kluka, ale taky báječného kamaráda.."Si v pohodě?"zeptal se Jakub a zamával mi dlaní před obličejem."To tě to tak vzalo?""Ehe..promiň, jen-jen jsem se zamyslela,"vykoktala jsem a zamžikala očima."Zamyslela?Nejsi náhodou nemocná?"rozesmál se. "Člověk přeci může racionálně uvažovat, no ne?"namítla jsem.
Za chvilku už jsme předváděli svoje bláznivé kousky na U-rampě.Po chvilce tohohle různého vytahování a pošťuchování se mi udělalo nějak mdlo a sela jsem si na lavičku.
"Měla bys víc jíst,"podotkl Jakub a kecnul si vedla mě."Hmmm,"zabručela jsem."Co kdybychom sjeli tu novou dráhu?"navrhl po chvilce mlčení."Neblbni, nemáme tu s sebou chrániče.""Odkdy je nosíš?Nemáš snad ráda adrenalin?Bude zábava.""Můžeme si něco udělat.""A co?Maximálně si zlomíš nohu.Pojeď."Chytil mě za ruku a táhl mě k nově vybudované dráze."Úúúúch!Docela se bojím,"otřásla jsem se-a celkem po právu.Pode mnou vězela pořádná díra a jako nějaká příšera čekala, až jí vjedu přímo do tlamy.
"Dej mi ruku,"navrhl mi Jakub.Tak jsme tam jen tak chvíli stáli, drželi se za ruce a čekali, až ten druhý řekne."Tak teď?""Jo, teď,"vydechla jsem a oba jsme se současně rozjeli, stále se držíce za ruce.Byli jsme sehraný tým a byli jsme dobrý.První zábradlí, druhé, schody, imitace chodníku, U-rampa, skokánek…Všechno se mi to míchalo a já se ocitla ve víru možností…možností lásky, citů..možností, které se kolem mě posledních několik dnů motaly..Nohy se mi podlamovaly a já sebou plácla prostřed U-rampy.Jakub mě pustil, udělal několik ukázkových přemetů a pak…jako by mu selhaly všechny šlachy a svaly v těla…jako by se nemohl pohybovat..Padal na hlavu…Nemohla jsem se na to dívat…bylo mi mdlo a já měla slabý žaludek…Nevím, jak dlouho jsem tam takhle ležela a zakrývala si oči…Pak mě ale někdo vyvlekl z nastalé vřavy a zeptal se, jestli mi něco není.Nebylo, ale já cítila prázdnotu ve svém srdci…jakoby byly všechny city vymazány, vygumovány jako čáry, které zanechala obyčejná tužka…Přeci jsem ale něco ucítila-smutek.A tak si dvě hořké slzy vyryli cestičky, na mých lících.
"Ty můžeš za to, že spal a zabil se,"obvinila mě další den Alena a á spatřila její oči:nemilosrdné, vždy perfektně nalíčené.Bylo vidět, že neplakala..Ael to já ano-celou noc a ještě teď jsem vzlykala.Vypadala jsem jako žába-oči opuchlé pláčem a vlasy neumyté a slepené."Neříkám, že za to nemůžu,"kníkla jsem."Měla by ses stydět!"vykřikla. "Podívejte se na ní!Na chudinku!Přebere mi kluka a pak ho nechá zabít!""Niky jsem ti ho nechtěla přebrat!Rozešli jste se a ty sis nenašla jinou zábavu, než z toho obviňovat jeho nejlepší kamarádku-mě!"ohradila jsem se a pak jsem bezmocně hlesla: "Milovala jsem ho, ale neměla jsem odvahu mu to říct, odvahu porušit naše přátelství.To ty by ses měla stydět, že si neuronila ani slzu.Nemilovala jsi ho.Chodila jsi s ním, jen aby ti okolí závidělo."Alena se na mě podívala úzkými štěrbinkami svých očí-provrtávala mě nenávistným pohledem, ale nemohla mi nic říct, odešla.Rozplakala jsem se…znovu a znovu…

"Opravdu chceš skákat?Nevypadáš zrovna nejlíp.Jako sebevrah,"podotkl Patrik a pomohl mi do postroje padáku."Jsem v pohodě,"usmála jsem se unaveně a nastupovala do letadla k ostatním parašutistům. "Fakt, jen e potřebuju trochu odreagovat!"Ano, odreagovat.Jako to dělával Jakub.Párkrát jsem zamrkala, abych vyhnala slzy z očí.Letadlo vzlétlo a já pocítila známé škubnutí za pupíkem.Připoutala jsem se."Máme výšku!"ozvalo se a kdosi mě postrčil k otevřeným dveřím.Pode mnou se rozprostírala krajina."Jump!"Skočila jsem, jako jsem to dělávala už mnohokrát. 24…25…30…otevřít padák a zážitek…Jenže tentokrát jsem přestala počítat a vychutnávala jsem si svůj poslední let, let, ne jehož konci zbyde jen prázdná skořápka bez duše a citů."Padák!Otevři padák!" "Co to dělá!Hanko, padák!Otevři ho!"Neposlouchala jsem je a jen..letěla…vznášela se a stále víc se přibližovala smrti…"Už jdu, Jakube,"vydechla jsem a na tvářích mě pálili slzy…
Našli jí dělníci v lese, kde měli kácet.Na hlavě měla Jakubovu helmu na in-lini a v ruce jeho rozesmátou fotku.V kapse prázdnou tubu od prášků-svou smrt si dobře pojistila…A v očích?Co jen mohli najít v očích?V očích nalezli neuvěřitelný smutek patnáctiletý holky, na kterou byla jedna smrt a tolik citů prostě moc…Alena spáchala sebevraždu dva dny po ní.Podřezala si žíly.Sama teď nevím, co cítila, snad úlevu, snad smutek…
:-(
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později t začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

Jedna smrt a tolik citů

30. září 2007 v 22:18 Příběhy
Jedna smrt a tolik citů
Lidé přicházejí a odcházejí…Za život jich uvidíte ještě mnoho-někteří se stanou vašimi přáteli a někteří se stanou jednou z mnoho tváří velkého a nelítostného světa.Někteří lidé do našeho života vstoupí a zase vyjdou, aniž byste měli takový ten pocit, kdy nedokážete racionálně uvažovat a jen při zmínce o této osobě se vám srdce rozbuší tak, jako byste právě běželi marathón.Tomuhle pocitu se říká láska…Pro někoho je to slastný pocit, ale pro mě? V mém životě lidé ubíhali jako na běžícím pásu a já nebyla schopná je zastavit a říct: "Čau, jak se vede?"Nevím přesně, jak to popsat-možná to ani popsat nejde-, ale cítíte se, jako by měl svět osobní plán pro každého člověka-kdy vstát, kdy zmeškat autobus…prostě takový ten řád, podle něhož se nesmí nikdo bavit nebo udělat chybný krok stranou.Byl to stereotypní řád.

Jenže já byla něco jiného.Milovala jsem adrenalin, dobrodružství, výšky, rychlost…Dělala jsem věci, co ostatní nikdy nezkoušeli:padák, sky surfing, , bungi-jumping, bláznivou jízdu na rampách na svých in-linech…prostě zážitky, na které se nezapomíná."Čusky, jak je?"Jakub byl pro mě jedním z těch "lepších" zážitků.Nechodili jsme spolu, ale byli jsme nejlepší přátelé.Sjel na svých in-linech zábradlí, až kolem létali spršky jisker, seskočil a zastavil se těsně přede mnou."Nazdárek!"zazubila jsem se. "Mám se celkem fajn, ale co ty?Co tu vlastně kláš?Neměl si tu být až ve čtvrtek?Podle mě je teda dneska úterý.""Páni!Si hotovej šerif!"zasmál se. "Říkal jsem si, že se půjdu trochu odreagovat."Jo, tuhle výmluvu jsem dost dobře znala-pohádal se s rodiči."Tak co ti zase vymlouvali.""O rodičích to není,"povzdechl si a zadíval se kamsi do dáli. "Včera jsem se rozešel s Alenou."Polilo mě horko.Strašně jsem si přála, aby se rozešli!Jakub se mi vždycky děsně líbil, ale to jsme ještě nebyli nejlepší přátelé…a teď mi to bylo líto..mohla bych ztratit nejen kluka, ale taky báječného kamaráda.."Si v pohodě?"zeptal se Jakub a zamával mi dlaní před obličejem."To tě to tak vzalo?""Ehe..promiň, jen-jen jsem se zamyslela,"vykoktala jsem a zamžikala očima."Zamyslela?Nejsi náhodou nemocná?"rozesmál se. "Člověk přeci může racionálně uvažovat, no ne?"namítla jsem.
Za chvilku už jsme předváděli svoje bláznivé kousky na U-rampě.Po chvilce tohohle různého vytahování a pošťuchování se mi udělalo nějak mdlo a sela jsem si na lavičku.
"Měla bys víc jíst,"podotkl Jakub a kecnul si vedla mě."Hmmm,"zabručela jsem."Co kdybychom sjeli tu novou dráhu?"navrhl po chvilce mlčení."Neblbni, nemáme tu s sebou chrániče.""Odkdy je nosíš?Nemáš snad ráda adrenalin?Bude zábava.""Můžeme si něco udělat.""A co?Maximálně si zlomíš nohu.Pojeď."Chytil mě za ruku a táhl mě k nově vybudované dráze."Úúúúch!Docela se bojím,"otřásla jsem se-a celkem po právu.Pode mnou vězela pořádná díra a jako nějaká příšera čekala, až jí vjedu přímo do tlamy.
"Dej mi ruku,"navrhl mi Jakub.Tak jsme tam jen tak chvíli stáli, drželi se za ruce a čekali, až ten druhý řekne."Tak teď?""Jo, teď,"vydechla jsem a oba jsme se současně rozjeli, stále se držíce za ruce.Byli jsme sehraný tým a byli jsme dobrý.První zábradlí, druhé, schody, imitace chodníku, U-rampa, skokánek…Všechno se mi to míchalo a já se ocitla ve víru možností…možností lásky, citů..možností, které se kolem mě posledních několik dnů motaly..Nohy se mi podlamovaly a já sebou plácla prostřed U-rampy.Jakub mě pustil, udělal několik ukázkových přemetů a pak…jako by mu selhaly všechny šlachy a svaly v těla…jako by se nemohl pohybovat..Padal na hlavu…Nemohla jsem se na to dívat…bylo mi mdlo a já měla slabý žaludek…Nevím, jak dlouho jsem tam takhle ležela a zakrývala si oči…Pak mě ale někdo vyvlekl z nastalé vřavy a zeptal se, jestli mi něco není.Nebylo, ale já cítila prázdnotu ve svém srdci…jakoby byly všechny city vymazány, vygumovány jako čáry, které zanechala obyčejná tužka…Přeci jsem ale něco ucítila-smutek.A tak si dvě hořké slzy vyryli cestičky, na mých lících.
"Ty můžeš za to, že spal a zabil se,"obvinila mě další den Alena a á spatřila její oči:nemilosrdné, vždy perfektně nalíčené.Bylo vidět, že neplakala..Ael to já ano-celou noc a ještě teď jsem vzlykala.Vypadala jsem jako žába-oči opuchlé pláčem a vlasy neumyté a slepené."Neříkám, že za to nemůžu,"kníkla jsem."Měla by ses stydět!"vykřikla. "Podívejte se na ní!Na chudinku!Přebere mi kluka a pak ho nechá zabít!""Niky jsem ti ho nechtěla přebrat!Rozešli jste se a ty sis nenašla jinou zábavu, než z toho obviňovat jeho nejlepší kamarádku-mě!"ohradila jsem se a pak jsem bezmocně hlesla: "Milovala jsem ho, ale neměla jsem odvahu mu to říct, odvahu porušit naše přátelství.To ty by ses měla stydět, že si neuronila ani slzu.Nemilovala jsi ho.Chodila jsi s ním, jen aby ti okolí závidělo."Alena se na mě podívala úzkými štěrbinkami svých očí-provrtávala mě nenávistným pohledem, ale nemohla mi nic říct, odešla.Rozplakala jsem se…znovu a znovu…

"Opravdu chceš skákat?Nevypadáš zrovna nejlíp.Jako sebevrah,"podotkl Patrik a pomohl mi do postroje padáku."Jsem v pohodě,"usmála jsem se unaveně a nastupovala do letadla k ostatním parašutistům. "Fakt, jen e potřebuju trochu odreagovat!"Ano, odreagovat.Jako to dělával Jakub.Párkrát jsem zamrkala, abych vyhnala slzy z očí.Letadlo vzlétlo a já pocítila známé škubnutí za pupíkem.Připoutala jsem se."Máme výšku!"ozvalo se a kdosi mě postrčil k otevřeným dveřím.Pode mnou se rozprostírala krajina."Jump!"Skočila jsem, jako jsem to dělávala už mnohokrát. 24…25…30…otevřít padák a zážitek…Jenže tentokrát jsem přestala počítat a vychutnávala jsem si svůj poslední let, let, ne jehož konci zbyde jen prázdná skořápka bez duše a citů."Padák!Otevři padák!" "Co to dělá!Hanko, padák!Otevři ho!"Neposlouchala jsem je a jen..letěla…vznášela se a stále víc se přibližovala smrti…"Už jdu, Jakube,"vydechla jsem a na tvářích mě pálili slzy…
Našli jí dělníci v lese, kde měli kácet.Na hlavě měla Jakubovu helmu na in-lini a v ruce jeho rozesmátou fotku.V kapse prázdnou tubu od prášků-svou smrt si dobře pojistila…A v očích?Co jen mohli najít v očích?V očích nalezli neuvěřitelný smutek patnáctiletý holky, na kterou byla jedna smrt a tolik citů prostě moc…Alena spáchala sebevraždu dva dny po ní.Podřezala si žíly.Sama teď nevím, co cítila, snad úlevu, snad smutek…
:-(
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později t začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

Rozloučení

30. září 2007 v 22:17 Příběhy
Rozloučení, .............
ářčáářDívali se na sebe a mlčky se pozorovali….. Ani jeden z nich nevěděl co říct. Proto se Honza rozhodl tuhle trapnou chvíli ukončit a rozhoupal se k odchodu. Chtěl Zuzku obejmout, ale ona se mu vytrhla a řekla mu, však se ještě uvidíme, neloučíme se napořád: ,,V šest u Kremrolky, ju?!" a zmizela za rohem.

Tohle jí je podobný, řekl si, ztřeštěnost, spontánnost a okamžitá rozhodnutí, aniž by přemýšlela, jaký to může mít dopad… Tohle byla ona a možná to ho na ní tak přitahovalo. Nikoho, jako je ona, nepotkal, začal vzpomínat na jejich první setkání. Byl s partou na koupališti a ona tam byla s Janou, její nejlepší kamarádkou. Hned, jak ji spatřil, pocítil nějaký divný pocit, jako by mu něco říkalo: "No tak, oslov ji, teď nebo nikdy…." A tak šel… Kluci na něj koukali a začali mít poznámky typu: ,,Óóóóó Romeo a Jůlie…. Hej, vole, kam valíš?! Za tou mařkou?! Jo, dobře sis vybral a rozdělíš se potom s kamarádíčkama?!" Ale on je nevnímal, šel za ní… Zuzka se dál vesele vybavovala s Janou a Honzu zaregistrovala, až když jí oslovil… Podíval se na ni a pozval ji na zmrzlinu… Zuzka nabídku přijala, a tak spolu strávili supr odpoledne… Honza si to v duchu všechno přehrál, jo to byly časy, neměl žádný starosti, jeho máma byla zdravá, ale teď je všechno jinak..
Jeho mamka má totiž vážnou nemoc, nikdo neví, jestli se uzdraví, nikdo neví, jestli zemře.. Její osud je v rukách někoho, koho člověk nepozná, dokud bude žít. Až teď si na mámu vzpomněl. Poslední dny ji totiž velice zanedbával, už týden ji nenavštívil v nemocnici u sv. Anny a volal jí naposledy před 3 dny. Bylo to proto, že veškerý čas trávil se Zuzkou. Pokaždé si řekl, že k mámě zajde druhej den, že má dost času a že mu máma neuteče.. Netušil však, co se děje, netušil, že její zdravotní stav se zhoršuje…. Vůbec nic nevěděl, měl v hlavě jenom Zuzku a pro nic jinýho tam už nebylo místo…
Podíval se na hodinky a zjistil, že jsou teprve tři hodiny odpoledne. To měl ještě dost času, než budou mít sraz se Zuzkou, a nemocnice není tak daleko, řekl si.. Sedl tedy na osmičku a dojel přímo k nemocnici. Jakmile do ní vstoupil, měl divný pocit. Něco bylo v nepořádku, ale ani ve snu ho nenapadlo, co se stalo. Šel tedy do druhého patra na pokoj, kde ležela jeho mamka. Ale postel byla prázdná. Zaradoval se, třeba ji před chvílí pustili domů a ségra ji odvezla. Vtom vešel do pokoje doktor a jakmile spatřil Honzu, pošeptal něco sestřičce a ta vyšla z pokoje…
"Posaďte se, Honzo!" a nabídl mu volné místo na židli. Jeho hlas zněl jinak než obvykle, smutně a přitom jakoby v něm byla úleva. "Za posledních pár hodin došlo k jistým událostem!" Honza neměl dobrý pocit, a tak se rovnou zeptal: "Kde je moje máma?!" Doktor Sotecký chvíli přemýšlel, asi hledal vhodná slova, a po chvíli ticha pověděl: "Vaše matka je tam, kde jí je líp… Nebojte, neumírala v bolestech, umřela ve spánku, o ničem nevěděla…" Honzovi se zatmělo před očima. CO mu to právě Sotecký řekl?! Jeho máma je mrtvá?! To přece není možné, sakra, byl tu před týdnem a její stav už byl lepší, říkali, že jí možná pustí domů. Ani se s ní nerozloučil. Přišlo mu to zbytečný, jak mohl tušit, že už nikdy nebude příležitost?! Jak mohl vědět, že už ji nikdy nespatří, nebude s ní mluvit a že ho nikdy nepohladí po jeho kaštanových vlasech?! Ano, byl jako ona, byl jí velice podobný.. Vzhledem i povahou.. Nahlas se rozbrečel…. Potřeboval být sám. Vyběhl z nemocnice, nevěděl, kam jde, utíkal někam, kde to neznal…. Najednou se zastavil v jednom parku, až teď mu došlo, kde je.. Sem chodíval s mámou jako malej kluk, tady si s ní hrál. Je to dávno, hodně dávno.. Zase se rozbrečel, nevěděl, co má dělat, přál si jediné. Vrátit čas o několik dní nazpátek, aby se mohl rozloučit se svojí milovanou maminkou. Když ji naposledy viděl a odcházel od ní, řekl jí pouhé: ,,Ahoj mami, zítra zase přijdu!" Ale nepřišel, ani ji neobejmul a neřekl ji, jak moc jí má rád a že je pro něj nejdůležitější na světě a že ji nikdy nechce ztratit.. Ale ztratil ji, navždy…..

Smutný příběh ae krásný

30. září 2007 v 22:16 Příběhy
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale později t začalo být vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cítila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svým světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily.